| Popisy okresů | Okres Karlínský | Okres Pražsko-Vysehradský |
Okres Smíchovský |
Rukopis Popis Karlínského okresu z roku 1872 obsahuje šestnáct archů. 1
Popsání okresu Karlínského.
1. Poloha, velikost a hranice okresu, počet obcí a samostatných statků.
Odhadní okres Karlínský celé okresní hejtmanství s berními úřady: Karlín, Brandýs a Jílové zaujímá, leží uprostřed země České a sice mezi 49°-50° severní šířky a 32° - východní délky. Velikost jeho rozlohy obnáší 154 344 jiter 1 398 čtverečních sáhů. Největší rozsáhlost má okres ten od jihu k severu mezi obcemi Chrást a Všetaty v délce 27 600 sáhů (7 mil). Největší jeho šířka v severní části od východu k západu mezi obcemi Sojovicemi a Máslovicemi obnáší 11 500 neb 3 míle2, v jižním dílu mezi Pětihosty a Sázavou 11 600 (3 míle), kteráž se ve středu okresu mezi Hostivaří a Podolím na 3200 sáhů sníží.
[…]3 [pás]mo horské se třídí.
Toto pásmo horské jest pokračování horského křídla v sousedním odhadním okresu se vyskytujícího, jehož nejvyšší body, vrch Radimovka blíže Popovic (267 sáhů nad hladinou mořskou) a každopádně ještě vyšší hřbet horský u Jílového (neznáme výšky nad hladinou), jsou, a jmenovitě u Štiřína a Pyšel svým rozmanitým homolovitým tvarem se vyznačují a takto na známé Humboldtovy vypukliny země upamatují. Více se rozprostírající než vysoký hřbet horský staví se nám ve vlnitém pohledu a vybíhá od východu k západu až k Hradisku, kdež najednou příkře ve vltavské údolí přechází a tímto od hřbetu brdského lesu v sousedním okresu se vyskytujícího jest oddělený.
Toto oddělení zvláště na jihozápadní straně nepopírá povahu horského pásma, poustávající z dlouhých táhnoucích se výšin, se střídavými užšími neb širšími zářezy údolí, jichž stráně příkře do všech směrů vybíhají a hospodářské zužitkování jich nesnadným a namáhavým přívozem pro vznášející se balvany a nerovnost půdy jakož zpracování pozemků pro časté nahrazení odpláchnuté ornice velmi obtížným činí. K severu přechází vždy více a více povrch v rovinu, a v tom samém poměru vstupují lesy do pozadí a u Šeberova, Kunratic, krátce řečeno v okolí pražském naskytuje se nám nepřetržitě vysoko ležící mírně se klonící rozbíhajícími údolími protržená rovina, která vždy ještě svým úpadem k Vltavě zaměřuje. Odtud počínajíc nastupují k severu vybíhající pahrbkoviny [pahorkatiny] vždy zřejměji nad povrch zemský. I zde nalézáme menší pásma vyvýšenin, která dílem k Labi dílem k Vltavě zvolna přechází.
Nejsevernější část tohoto pásma rozprostírá se mezi Hloubětínským údolím a tvoří mírně k severozápadu rozbíhající plochu, kteráž z ponenáhla až k patě labského údolí a ve své severní části v údolí Vltavy přechází. Tato rozbíhá od Šestajovic a Jirny přes Počernice, Chvaly, Prosek a Kobylisy ve vltavské údolí. Povrch tohoto jest z větší části rovný, dílem vlnitý, kdež Ďáblický vrch (269 vídeňských sáhů4) co nejvyšší bod vystupuje.
Druhý díl pásma vyvýšenin táhne se od Kyjí co nízké kopce a hřbety pahrbkové s více menšími postraními údolí zkřížen a končí Žižkovem (Žisskaberg) a výšinami na východní straně od Prahy, které od břehu Vltavy odstupují údolí kotlovitě rozšiřujíce.
V oddílu okresu Labem a Jizerou ohraničeného nastupuje rovná nížina a pročež se zde plochá místy mírně pahrbkovitá rovina nám naskytuje, kteráž na pravé straně řeky Labe u Všetat, Nedomic, Konětop, Hlavnosudovo5, Hlavnokostelní6, Hlavence a Škorkova7 poznenáhla v „plateau“ se zvyšuje, na kterém se v značné rozsáhlosti pohoří na severní straně země povznáší. Jihozápadně a jihovýchodně od Labe rozprostírá se rovina až k pahrbkovině, dříve již popsané. Pojmeme-li v krátkosti tvar celého území, shledáme, že se v našem okresu 3 rozdíly vyskytují. 1. hornaté uzemí (Terain) v jižním dílu, neb Jílovský okres celý zaujímajíc. 2. rovina skoro kruhovitá ve svém ohraničení v severním díle okresu se vyskytující, kde střed o Brandýs8 se opírá, severně až k Všetatům, jižně k Děktarům9 a k Zelenči se rozprostírajíc. 3. pahrbkovina, která ostatní část okresu zaujímá.
Jezer v okresu není, jakož i plocha rybníků zaujímá velmi nepatrnou část, an většinou na kterých nějaká služebnost (servitut) nelpí, v hospodářské kultury skrze vysušení a rozorání přeměněná jest. Několik posud stávajících rybníků se nejvíce v okresu jílovském nachází, a používají se co nejvíce za nádržky a také k pěstování ryb, kteréž po 3 letech se vypouští, vyloví, opětně naplní a násadou založí.
Zdejším okresem proudí nejhlavnější řeky celé země. 1. Labe (Elbe) hlavní řeka Čech proudí skrz odhadní okres v severní části od východu k severu a sice u Čelákovic ve směru k Brandýsu10, Labskému Kostelci11, kdež nad Mlékojedy k Mělnickému okresu přitéká. Tok Labe mezi úrodnými daleko rozprostírajícími se luky obnáší 3 1/2 míle. Splavnou řekou není, nemá tedy na dopravu žádného vlivu, používá se však jen k plavbě dříví. Vodní síla využitkuje se ku hnaní obilních mlýnů a pil. Břehy Labe jsou dosti vysoké, tudíž tak brzo povodně nenastanou, jen u Borku, Křenka, Lobkovic, zvláště pak u Kozlů a Mlékojed se skoro každoročně povodně a porouchání břehů při velké vodě a chodu ledu vyskytují. Podotknouti se musí, že se proti poškození břehu, které v celku značné nikdy nebývá, žádná opatření nedějí.
Labe vjímá na pravém břehu od severu z boleslavského okresu přitékající Jizeru, která proti Toušímu12 běh ukončuje. Jizera svým hadovitě křiveným tokem hrozí stýkajícím pozemkům vymletím ve značných rozměrech, an žádných prostředků k upravení této řeky se nepoužije. Mimo té řeky ústí do Labe více potoků nepatrné důležitosti a krátkého toku, jako: Zápský potok, Chobotský potok13 u Brandýsa14, Matzovský potok u Labského Kostelce15 a Kojetický potok u Lobkovic.
2.Vltava (Moldau) ohraničuje odhadní okres na celé západní straně v délce sedmi mil; tvoří okresní hranice a jen obec Holešovice obkročuje, takže jedině tato osada za protějším břehem Vltavy leží. Vltava vstupuje u Brunšova, obec Hradišťko do okresu, kde tato na západní straně tok svůj k severu u Máslovic k Velvarskému (-Slánskému) odhadnímu okresu zaměřuje. Vltava používá se co plavební stezka pro výrobky lesnické i hospodářské. Do Vltavy vtéká mnoho potoků z pohoří vpravo od Sázavy prýštících. Nejhlavnější z nich jsou: A) Paděvinský neb Rokytnický potok16, který se z mnoha nepatrných toků tvoří; vstupuje nad Kyjemi, zpočátku úzké rozmanitě křivené u Hloubětína rozšiřující údolí tvoří, a končí svůj tok u Libně. B) Botičský potok17, prameniště na vrchu Radimovce blíže Popovic mající, spojuje se z více menších z okolí říčanského a dobřejovického přitékajících potoků, teče pak skrz příjemné, strmé a skalnaté, více ale pahrbkovité stráněmi obroubené údolí a vtéká uvnitř hradeb pražských mezi hořejším Novým Městem a Vyšehradem do Vltavy. C) Kunratický potok vtéká u Bráníka do Vltavy. D) Břežanský potok u Zlatníků úzkým údolím protékajíc, ústí u Zbraslavi (Königsaal) do Vltavy. E) Psárský potok18 teče z rovin u Jesenice údolím dosti vysokými stráněmi obklíčeným, kteréž u vesnice Volešky19 do podobně úzkého a skalnatého údolí Vltavy vniká. 3.Sázava vstupuje u Chrástu jižně na hranice okresu, délka toků obnáší 21/2 mil, v západním směru vjímá u Kohanic20 potok Kamenický, proti Davli vtéká do Vltavy.
Plavba na řece Sázavě obmezuje se pouze na plavení dříví; vodní síla zužitkuje se hnaním mlýnů a pil. Ostatní nepatrné potůčky neznámých jmen nemají žádnou důležitost; všechny tyto vody používají se k hnaní mlýnů a částečně i pil. Upotřebení vody k povodnění [zavodnění] sousedních luk zřídka nacházíme, a pakli, tu jen v nejjednodušším způsobu. Tvar území je ostatně takový, že se voda velmi těžce shromažďuje, an kyprá savá půda vodu při trvajících deštích spadlou úplně pohltí. Bažin se v okresu nenachází.
V takovém tak hojnými toky obdařeném území vyskytují se zajisté jmenovitě u Holešovic a u Libně, kde Vltava široké údolí protéká povodně, an nikde žádné ochranné hráze vyvedeny nejsou. Ačkoliv mnohdy při poříčí řeky ležících pozemků povodně roční úrodu vesměs zničí, přece co náhradu přinášejí v pozůstalém nánosu velmi úrodnou půdu, která po více let značný užitek poskytuje. Na ostatních místech Vltavy a Sázavy kde větší částí břehy stráněmi tvořené jsou, nemají povodně žádného zhoubného vlivu na hospodářství. Labe ze svého dosti hlubokého řečiště zřídka kdy vystoupí na sousední luka, ano bylo by k přání, by tyto povodně k zdaru těchto luk častěji se opětovaly. Velká část potoků zaplavuje často z jara podél těchto ležící pozemky; přece nemají tyto povodně nikdy zlých následků, an při takovém spádu toto vystoupení hladiny dlouho trvat nemůže a proto zřídka pozemkům uškodí. Zřícení půdy v okresu se nevyskytuje, jen vymletiny silnými dešti na pozemkách ve spádu ležících velmi zahubné [zhoubné] jsou, an často odplavaná ornice s velkým nákladem a překážkami navezena býti musí, jak podobný pád v Jílovském okresu a na horských hřbetech k Vltavě směrujících se vyskytuje.
Poměry klimatické.
Poměry klimatické jsou namnoze stejnoměrné. Rozdíl rozličných krajin v okresu není tak patrný, by značná různost v tomto směru nastati mohla. V celku leží okres v mírném podnebí, jelikož i vinný keř se dobře daří, ano v hlubokých krajinách Labe i blíže Karlína takové podnebí panuje, že možno toto co nejmírnější v celé zemi uvést. Ovšem studenější podnebí se v hornaté části vyskytuje, a to jsou hlavně proudu větru vystavené vysočiny, kde tento poměr zcela značný jest, a zcela zřejmě se poznává; však ovocné stromy zdárně se zde daří, bohužel k dalšímu pěstování jich velmi nepatrné péče se dostává. Dle známých meteorologických pozorování podávala se nám největší teplota během roku na +20º Raen.21 nejmenší pak až na 15º Raen.22 klesla. Střední teplota obnášela dle pozorování na pražské hvězdárně předsevzatých 7,33º Raen.23 Rozdíl mezi nejrannějšími a nejpozdějšími žněmi obnáší 8-10 dnů, rovněž čas osetí mezi hornatinou a rovinou lze na 10-14 dnů uvést. Sněžení bývá zřídka značné a časté, holé mrazy jsou ku zdaru řepky bez chránicí vrstvy sněhu velmi škodné. Převládající vítr jest zde západní, který nelze pro osení co škodlivý uvést.
Atmosférické sraženiny padne rok rokem v pahrbčině a rovině méně a méně a lze uvést, že často veškeré osení mnoho neděl po občerstvujícím dešti baží, čímž rolníkům veškerá naděje na dobrou žeň se vyvrací. Druhý jetel bývá vždy nejistý, pročež se tento nikdy od rolníků neočekává, nýbrž se po první seči zaoře a pro příští setí připravuje. Jen ony podél řek ležící luka, které větší stupeň vlhkosti mají, poskytují naději na vděčnou žeň otavy. Dle neocenitelných pozorování pana inspektora ze Steina v Panenských Břežanech obnáší dešťová voda během 13 roků padlá 16,99 palců a kolísá dle udání časového mezi 22,05 v roce 1860 a 11,88 palců výšky v roce 1864. Jaký vliv toto malé množství dešťové vody na žně má charakterizuje se ve výpovědi tohoto již as 23 let žijícího zkušeného hospodáře, který míní dle jemu udaného množství padlého deště přibližně průměrný výnos sklízené řepy určiti. Zajímavé jsou laskavě sdělené výnosy řepy, které podle množství atmosférické sraženiny těchto roků na jednom jitru mezi 369 a mezi 171 centů obnášely, a také při obilí výnos všech druhů plodin na tomto panství mezi 18 75924 a 11 110 mandeli25 se pohybuje. Příčiny tohoto výjevu, že ročně méně a méně prší nejsou místní, nýbrž lze je všeobecnému vymýcení lesů a vysoušení močálů připisovati.
Rušivé bouře a krupobití se zřídka v okresu vyskytují a nelze tyto co často se opakující hospodářství škodné uvést. Dle učiněných pozorování padá průměrně sníh v polovici prosince a ostane ležet do polovice února, arciť mnělo by toto platnost v pádu pravidelné zimy, an nepravidelným zimním povětřím často se teplota a vrstva sněhu mění. Vzrůstu všech druhů obilovin, okopanin a krmných bylin jakož i obchodních i průmyslových jest podnebí našeho odhadného okresu velmi příznivé, jen v hornaté části získané plodiny nemožno s těmi v rovině neb pahrbčině nabytými co do dobroty (qualität) ani porovnávat. Co zimní osení seje se žito, co okopanina nastupuje zde zemák místo. Následkem podnebí jest správa polností a luk as následující: obstarávání polností k setí ozimu počíná jak zmíněno ku konci června zaoráváním jeteliniště. Setí počíná v pahrbkovině a rovinné části koncem srpna a trvá dokonce října. Setí jaře trvá v rovině od polovice března a do polovice května, kdežto se v hornaté části o 8-10 dní opožďuje. Žně obilní počínají v první polovině měsíce července a trvají průměrně až do konce srpna; v pohoří se práce o několik dní opožďují. První posečení dvousečných luk počíná až v polovici června, druhá seč ku konci srpna. Žnutí jednosečných luk započne teprve ku konci července.
4.Všeobecná povaha půdy.
Skaliny, které kopce a pahrbky tvoří, jsou z prahorní břidlice, žuly, granitu, silurské břidlice, kamencové břidly, křemencové břidly, křemence, vápence, kvádrového pískovce s opukou. Žula nad přechodné pohoří se povznášející počíná u Hořejší Lomnice26, Popovic, táhne se k hostinci „Hlubočinec“27, Sulicím, k Chotouni, k Žampachu na Sázavě pod Jílovým. Sloh žuly v kopcích u Kostelce na Křižátkách82, Štiřína, Lojovic a Pyšel se vyskytující je drobnozrnný a též na mnohých místech u Ládví a Pyšel skupení dioritu se nalézá. Rula na břehu Sázavy skoro všude, ne příliš hluboko pod ornicí se vyskytující přechází v místech těch v hlinitou břidlici. Silurská břidlice na stráních k Vltavě vyskytuje se zhusta v jemných rovnoběžných vrstvách štípatelných, který vrstevnatý pohled poskytují (u Písnice, Cholupic). U Břežan29 přechází tato ve vlastní hlinitou břidlici, jejíž barva k Jílovému v zelenavou přechází; u Záběhlic nachází se v této břidle amfibolová žula jakož i lupenky svoru. Na Žižkově nachází se v břidličnaté skále stlačené ploché velmi husté vtroušeniny silurské břidlice. Kamencová břidlice tvoří stráň údolí na Vysočany, Kbely a Hloubětínem. Křemenec nachází se v podobě jemnozrnného pískovce sahajícího až přes hraniční čáru břidly u Kyjí, Hloubětína, Libně a Kobylis, kde mohutné ve více vrstev dělené lože konečně v stráni k Vltavě pod Libní v bělokam přechází.
Křemenitá břidlice tvoří vypukliny nad břidličnatou půdou. Nejhlavnější naleziště na břidličnaté stráni od Hloubětína severně k Labi leží, kdež tvoří temeno Ďáblické hory30 a táhne se západně ke Kobylisům, východně k Brandýsu31 a Martinovu. Hustěji vyskytují se tyto lože v balvanech u Líbeznice, Zlonína, Kojetic a Lobkovic, potom u Vodolky32. Přechodní vápence co mohutné skály u Bráníka s více otevřenými lomy se nalézají a dále u Pankráce a Nuslí se vápenec však zřídka spatřuje. Pískovec s opukou: osamělé naleziště opuky nalézá se na „plateau“ u Panenských Břežan, Zdib a Klecan až k Pakoměřicím, u západní paty Ďáblické hory33 k Zdibům, Kobylisům. Zde nachází se pod opukou kvádrový pískovec, kdež tento útvar ostrý hřbet tohoto „plateau“ na severní straně hloubětínského údolí od Proseku k Chvalům tvoří. Dále nalézáme tento pískovec u Kbel mezi Satalicemi a Chvaly, na výšinách u Horních Počernic, Zelenče a Jirn a Velkých Nehvizd34. Pískovec se též vyskytuje na patě strání labského údolí u Čelákovic a Labského Kostelce35 a ztrácí se na severních stráních u Čakovic, Miškovic, Předletic36 a Brázdimi. Na pravém břehu Labe jest opuka útvarem nových naplavenin pokrytá, jak to u Hlavnosudova a Hlavnokostelní37 se objevuje.
Při této rozmanité výměně útvarů a vrstev v okresu je rovněž i půda ohledem na zemězpytné pozorování geologického složení a ceny plodivé rozdílná. Půda v Jílovském okresu se mělkou ornicí a skalnatým podkladkem objevuje. Kvalita (dobrota) materiálu běžícího pásma s řekou Sázavou nepatrné šířky břidličnatého pohoří přes Jílové k velkým Popovicím a Dolejší Lomnici38 je střední jakosti, an zde žula látku tvoří. Zdělávání půdy je tam skrze mělkou ornici pro příkrou polohu a dešti se dostavujícími vymletinami obtížné. Tyto proměny vyvozují, že toto území daleko více k lesům přináleží a k orbě vymýtěné pozemky jen nízké výnosy podávají. Zpracování půdy je vesměs velmi snadné a zřídka kdy povětrnost práci polní zdrží.
Luka, jmenovitě v dolinách, poskytují dobrou a hojnou píci. Přechodem útvaru na sever od Jílového mění se území jakož i půda k orbě mnohem vděčnější a přichází zde nejhlubší vrstvy černé silurské břidlice. Zřídka objevují se světleji barvené hlinité půdy jako u Zvole a Okrouhla, kdežto u Břežan39, Libně, Zlatníku, Jesenice, Voznice, Dobřejovic, Psár a Dolních Jirčan tmavější půdy hlinité s přiměřenou horní vrstvou co převládající se vyskytují a místy jako u Štědříku a Psár podřízené vrstvy prahorního vápence se vyskytují. Ačkoliv tyto půdy mokré jsou a méně propouštějící spodní vrstvy mají, podávají nám dosti mohutnou ornici s přiměřeným výnosem. Zpracování je něco obtížnější, zajisté by drenážování (rychování) daleko užitečnost zvýšilo. Luka poskytují dobrou píci, však tyto porůznu nenacházíme.
Objevením se silurské břidlice mění se k severu fyzikální vlastnosti půdy tak dalece, pokud tato ve své mohutnosti přirůstá a ornice tudíž v tenčí vrstvě se nachází. Dříve popsané půdy obsahují mnoho silurských konglomerátů (smíšenin), které místy rovnoběžně vrstevnatý pohled dodávají, však sotva 4 palce zvýše ornicí pokryté jsou. (Písnice, Cholupice.) Dále ztrácí se tento útvar a silurská břidla jest ornici v menších kouskách přimíšená, jako u Šeberova, Kunratic a Chodova a ornice silnějšími vrstvami zde skaliny pokrývá. V tomto dílu okresu jsou polnosti s příčiny rozdílného uvrstvení velmi rozmanitých vlastností a pročež musí zde při budoucím oceňování velký zřetel bráti. Tak nalézáme u Šeberova, Chodova, Hostivaře, Záběhlic u pat údolí lehčí půdy, nejtěžší půdy pak na hřbetu pahorku, kde vrstvy hlinité břidlice se objevují. A ve výšinách hořejší Krče objevuje se silurská s křemenitou břidlou, jemnou půdu tvoříc, kdež u paty údolí u Nuslí, Michle, Vršovic, Strašnic velmi dobré hlinité půdy se nalézají, kde ale již u Štěrbohol a Počernic v těžší a studenější přechází. Udané tyto poměry rozprostírají se až ku křídovému útvaru, kdež v rovině velmi úrodné role se rozprostírají, pozbývají však jihozápadně ku stráním Vltavským své jakosti, an nalézáme často silurskou břidlu, která jen stěží pokrytá jest, jako to u Bohnic a Husince se vyskytuje. Vzdělávání těchto pozemků není obtížné a zřídka počasím zdržované, an propouštějící pohlcující spodní vrstva vsáknutí vody zprostředkuje.
Luka, neleží-li v údolí, podávají jen skrovného výtěžku, které každým rokem se víc a více v role proměňují. Hranice zde se vyskytující křídové kotliny počíná jižně od Satalic až k Proseku a k jihu jest nejrozsáhlejší. Tento velký v spojité rozsáhlosti na „plató“ u Panenských Břežan, Zdib, Klecan, Proseka, Kbel, Satalic, Předletic40, Sluhů, Mratína, Měšic a Líbeznice objevující se křídový útvar zaujímá větší díl odhadního okresu. Role tohoto útvaru lze mezi ty nejlepší vřadit a co takové se hlavně světle načervenalé hlíny vyznamenávají. Víc než 18 palců silná prstnatá křehká hlína s hlubokým podkladem stejné vlastnosti jest zde převládající a střídá se jenom v hořejších polohách a ve stráních. Práce v poli nejsou nesnadné, však sluší povětrnost dobře pozorovat, an tyto za stálého sucha velmi utvrdnou. Málo se vyskytující luka dávají hojnou a dobrou píci.
K Labi a severozápadním směrem k Jizeře přichází diluviální útvar labského údolí s písčitými vlastnostmi půdy. Lehká jemnozrnná říčnímu písku podobající se půda nalézá se u Sojovic, Staré Boleslavi, Borku, Křenku, Kozla, Chrástu, Mlékojed, Labského Kostelce41 Záryb a Martinova. Tato lehce zpracovatelná půda hodí se hlavně jen k setí žita a sázení zemáků a tvoří jmenovitě ranné zemáky dobrý výrobek, jenž do blízkého hlavního města k prodeji se dováží. Stoupajícím „plató“ vpravo od Labe táhne se prohlubina od Všetat, Nedomic, Dřís, Hlavnosudovo a Hlavnokostelní42, kde silně bahnatý černý písek obsahující část hlíny jest velmi úrodný a k pěstování zahradních bylin jako cibule, okurek, bobů, atd. s výhodou se používá. Na pravém břehu Labe od Borku severovýchodním směrem k Škorkovu43 a Odradovicům až k Jizeře rozprostírá se mohutný les.
Od levého břehu Labe přichází v diluviálním útvaru mohutné lože hlíny s velmi úrodnou půdou, jíž ornice přes 18 palců obnáší, jak takové role u Brandýsa44, Vrábí, Záp, Ostrova, Stránky, Svémyslic,
Dřevčic, Cvrčovic45, atd. se nalézají. Tyto úrodné role bývají však místy volným pískem prostoupeny, které arci nemohou tak užitečné býti jako dřívější, však dosti chvalného užitku nesou. Zpracování tohoto útvaru nepodléhá žádným nesnázím a hodí se pro všecky polní rostliny. Luka na Jizeře a Labi ležící dávají dobrou sladkou píci, však užitek jich není tak značný jako u luk při poříčí řek se vyskytujících, jak by se snad očekávati dalo; an vystoupení hladiny velmi zřídka se naskytuje, proto luka přiměřený stupeň úrody neobsahují. Důkaz toho podává i skutečnost, an rok rokem tyto v suchu ležící luka a role zaoráním se přemění a pro sázení řepy upravují.
5.Poměry naturálního užitku dle množství na dolnorak.[ouském] jitru
Jakž jsou poloha, podnebí a povaha půdy v okresu rozdílné, tak je rozdílný i naturální užitek z jitra rozličných kultur hospodářských. Užitek hlavních plodin kolísá v nejlepších a špatnějších částech okresu, a sice u pšenice mezi 26 a 15 měřicemi, žita mezi 26 a 8 měřicemi, ječmene mezi 27 a 16 měřicemi, ovsa mezi 27 a 12 měřicemi, brambor mezi 120 a 60 měřicemi, řepy mezi 240 a 140 měřicemi, jetele mezi 36 a 12 měřicemi. Luka dávají užitek, a sice nejlepší dvojsečné 24 až 18 centnýřů sena a 12 až 9 centnýřů otavy. Prostřední dvojsečné 15 až 10 centnýřů sena a 6 až 5 centnýřů otavy. Jednosečné luka mezi 12 centýřů sena a 10 centnýřů sena. Užitek z vinic kolísá z jitra mezi 4 a 6 vědry. Podobně rozdílný je výnos pastvin, a sice nejlepší pastviska roviny dávají, píce asi 12 až 3 centnýřů, kdežto užitek při nejšpatnějších horských pastviskách sotva na 1 centnýř na jitro páčiti lze.
6.Hráze, odvodňování a zavodňování, rýhování (drenáže.)
Hráze k pod [zavodnění] neb odvodnění zřídka v okresu přichází, a to jsou jednotlivě, podobně i drenáže nejsou obyčejné, an jen místy jich nalézáme.
7.Komunikační prostředky
Ačkoliv teprve dosud státní dráhou od východu k západu od Počernic ku Praze a od Prahy na druhém břehu Vltavy k Podmoklům, dráhou Františka Josefa od východu k severu, od Hostivaře ku Praze okres protínán jest, jsou obě dráhy nepatrné a na dopravy okresu bez velkého vlivu. Podobně tak protíná Turnovsko Kralupská dráha v severozápadní části okresu v oblouku nepatrné délky. Většího vlivu na poměry dopravy v okresu bude míti brzo obchodu odevzdaná Neratovická dráha, an tato severní část okresu ve středu od Prahy k Vysočanům, Kbelům, Měšicím, Lobkovicím k severu protíná a zde stávajících 5 cukrovarů uhlím zásobovati bude. Také ona, v stavbě započatá od Prahy přes Chvaly, Čelákovice trasovaná severozápadní dráha okres středem od západu k východu přetíná a zdá se, že bude pro poměry dopravy velmi výhodná.
Co se silnic týká, jest poměrně zdejší okres velmi bohatý, jež se všechny v Praze soustřeďují. Jílovský a jiný díl Karlínského okresu protíná od Prahy k Benešovu, Táboru vedoucí císařská silnice (hlavní silnice Ärarial Straße) Linecká zvaná, od jihu k severozápadu od Malšínu, Babic ku Praze, do které u Přívozu přes Jílové, Břežany46 v dobrém stavu se nacházející okresní silnice v jihozápadním skoro rovnoběžném směru pod Kunraticemi ústí. K oběma silnicím jest okresní silnice od Jílového přes Kostelec na Křížátkách47, Štiřín do Lomnice48 , skoro pravoúhelně položená, kteráž mimo té od Kunratic do Manderšeid49 vedoucí silnici spojení jižního dílu Jílovského okresu udržuje. V severním Karlínském
a Brandýském jest doprava ještě četnějšími silnicemi do všech dílů okresu zprostředkovaná, a sice: a) Černokostelecká silnice, která východně od Štěrbohol v západním směru do Prahy vede, b) Vídeňská silnice, skoro s Černokosteleckou rovnoběžná, dotýká se u Počernic okresu, c) Králohradecká50 silnice, od Libně vycházející ve východním směru přes Hloubětín, Chvaly do Nehvizd, d) Rumburská silnice přes Vysočany, Kbely, Brandýs51, kde Labe mostem přestoupí až za Škorkovem52 v tahu k Mladé Boleslavi okres zanechá, e) Litoměřická silnice, zcela od Libně vycházející, na severním směru do Vodolky53 vede, f) Mělnická silnice od Litoměřické u zdibského poštovního domu odvětvující (vidlicovitě) se v severovýchodním směru, okres za Kojeticemi opouští, g) silnice z Karlína přes Nusle na Benešovsko-Táborskou silnici.
Vyjma těchto císařských silnic jest ještě mnoho jiných okresních, z nichž následující důležitosti požívají. 1) Čelákovická silnice z Brandýsa přes Toušeň do Čelákovic. 2) Záběhlická silnice z Prahy přes Vršovice k Záběhlicím až do Práč, 3) U Jámy od Králohradecké přes Zápy do Brandýsa54. 4) Z Brandýsa přes Labský Kostelec55 od Lobkovic až do Neratovic vedoucí. 5) Myšická silnice od Litoměřické silnice u Klíčan přes Líbeznici, Myšice do Labského-Kostelce56. 6) Ďáblická silnice z Libně přes Ďáblice do Líbeznice na mělnickou silnici. 7) Odvětví od Ďáblické k Čelákovicům. 8) Od Vinoře přes Sluhy na Myšickou u Mratína ústící silnicí.
Vyjma těchto pojmenovaných císařských a okresních silnic vedou k spojení obcí pohodlné a zachovalé obecní cesty a náš okres může se rozšířenou sítí silniční a spojením vůbec honositi. Když dále uvážíme, že se řeka Sázava a Labe pro plavbu dříví s výhodou používá a po Vltavě po větších lodích jmenovitě od Karlínského přístavu rozličné zboží se dopravuje, tu musí doprava zdejšího okresu za přiměřenou uvedena býti.
Poměry obyvatelstva
Podle sčítání lidu z roku 1870 čítá okres 117 826 obyvatelů, z nichž 20 063 pohoří, 67 981 pahrbkovinu a 29 782 rovinu obývají. V průměru přijde tedy 7 630 obyvatelů na čtvereční míli a sice připadá v pohoří na 4,84 čtvereční míle 4 310, v pahrbkovině na 5,32 čtvereční míle 12 770, v rovině na 5,27 čtvereční míle 5 650 a jest tudíž pahrbkovina, kde místa průmyslová jako Karlín, Libeň a.t.d. leží, nejvíce obydlená, kdežto pohoří nejřidčeji.
Z tohoto obyvatelstva vypadá na průmyslové místo Karlín 13 384, Brandýs57 3 647, Starou Boleslav 3 253, Labský Kostelec58 1663, Jílové 2 929, Libeň 5 845. Obyvatelstvo, jenž v 6 městech, 6 městysích a 242 vesnicích ve 10918 domech bydlí, zaměstnává se a) výhradně orbou 28 570, b) řemesly 4 672, c) obchodem 2 481, d) tovární prací 15 802, e) povoznictvím 938, f) státních a soukromých úředníků je 754. Dle toho zaměstnává se větší část obyvatelstva okresu orbou, jakkoli i tovární prací značná část obyvatelstva se vyživuje. Obchod a průmysl jest obzvláště v pahrbkovině velmi čilý, an na dvakrát v týdnu odbývají se v Praze obilní trhy obilí z okresu, ba i z sousedních, dále ležících míst a okresů se přiváží, takže pražské tržní ceny pro větší část okresu co měřítko bráti lze.
Jen v menších, na Mělnický okres hraničících obcí, vyváží se obilí do Mělníka, pročež tržní ceny obilí v Mělníku při ustálení normálních cen pro Brandýský okres zkombinované na uváženou vzaty byly. Samotně i v Karlíně odbývají se obilní týdenní trhy, které při ustálení normálních cen z té příčiny nemohly býti brány v uváženou, an teprve od roku 1860 stávají, tudíž zákonitý 15tiletý průměrný ceník dosud vyzvednouti nelze.
Hospodářský průmysl zabývá se nejvíce výrobou cukru, lihu, piva, děláním cihel, pálením vápna, konečně přípravou oleje a mletím. Cukrovarnictví provádí se již po mnoho let velmi zdárně a cukrovárny [cukrovary] ve Vysočanech a Vodolce59 náleží mezi ty nejstarší v celé zemi, jakož i obě cukrovárny v Čakovicích dílem pro jejich rozsáhlost, dílem pro jejích důmyslné vedení mezi tuzemskými prvního místa zaujímají. Cukrovary náleží a sice ve Vysočanech (Freiovým dědicům), ve Vodolce60 (baronu Riesemu) v Čakovicích (Abr. Scholler), v Jirnech (panu Vagnerovi), Líbeznici (p. Bachofen z Echtu), v Libni (pp. bratrům Lendeckovým) v Mratíně (hraběti Nosticovi), kdežto ony v Toušimi61 a Vinoři hospodářskými akciovými cukrovary jsou, kdežto zároveň akcionáři převzali závazek k odvádění určitého množství řípy.
Vyjma těchto uvedených cukrovaren v tomto okresu jsou cukrovary vedlejších okresů v Modřanech, Ouřinovsi62, Mochově pro spotřebu řepy důležité. Letošním rokem staví se ještě v Labském Kostelci63 akciový cukrovar. Následek těchto četných cukrovarů jest, že pěstování řepy v zdejším okresu jest velmi rozšířeno a jelikož toto již po mnoho let trvá, musí pěstování řepy ve klasifikačních tarifech vzato býti v uváženou, an se za obyčejné a stálé provozovati může. Výtěžek řepy možno mezi 2-3 miliony centy as na 18 jiter výsevu odhadnouti.
Lihovarnictví za posledních časů velmi kleslo a provádí se jen v pohoří v Jílovském okresu. V jednotlivých statcích též v městě Brandýse64 jsou pivovary na velké neb menší várky, které též vyjma místního zužitkování hlavní město Prahu svými výrobky zásobují. Nejdůležitější pivovary jsou: ve Vršovicích, Nuslích, Michli, Kbelích, Pakoměřicích, Brandýse65, Vodolce66, Kunraticích a Štiříně. Ve velkém se pivovarnictví nevyskytuje. Cihlářství se v zdejším okresu velmi slabě provozuje, jakkoliv by na blízku hlavního města při ceně 15 zl. za 1000 cihel velmi zdárného výtěžku poskytovalo. Pálení vápna u Bráníka jest rozsáhlé provádění, velmi důležité, a vyjma dobrého vyhlášeného vápna používá se prášek a hnojivo jmenovitě v Jílovském okresu, na tam se vyskytují hlinité půdy ve velmi velkém měřítku.
9. Přírodní výrobky.
A. Z říše nerostů.
Říše nerostů není přiměřená tvaru rozmanitých skal a okres poskytuje velmi nepatrný příspěvek tak obohacení zemi na nerosty. Vyjma vápna nedobývá se v okresu žádných výrobků z říše nerostů. Vápenné lomy (v předešlém odstavci o hospodářském průmyslu o nich pojednáno) poskytují v obchodu známé pražské vápno, kteréž pro své hydraulické vlastnosti, jmenovitě pro vodní stavby daleko se rozváží a v mnohých pádech i cement nahrazuje.
V přechodném pohoří nalézáme u Jílového zlatonosné křemenité žíly, které nyní ladem leží. Jílovské zlato náleží k nejčistším druhům, které příroda poskytuje, tu přece historická data [svědčí o tom] v jakém objemu tak zdárně hornictví se provádělo. V Muzeu Království českého nacházejí se cenné kousky rudy zlata, které až 23 karátů zlata obsahují.
Ještě zmíniti se sluší o kamenných lomech v žulovém útvaru jakož i pískovci, které velmi potřebný materiál kameníkům podávají. Dle naznačené u lidí zachovalé pověsti mají sochy na kamenném mostě „Karla“ v Praze z dobytého kamene dřívějších lomů u Mratína pocházeti. Jemnozrnná hustá silurská břidla u Kunratic se vyskytující slouží k vyřezávání brousků.
B. Z říše rostlinstva.
Co do rozmanitostí plodin rostlin, kterých zdejší okres podává, možno jej mezi nejlepší v celé zemi vřadit. V odhadním okresu daří se všechny kruhy obilí, obchodní rostliny, píce a okopaniny, tak že nejen domácí potřeby kryje, nýbrž větší díl svých výrobků obchodu odevzdává. V pahrbkovině a rovině jsou všechny plodiny dobré jakosti, jen v pohoří se jich jakost snižuje, přece však se i tam pšenice v příznivých polohách s výhodou pěstuje. Z okopanin, jak již zmíněno, v rovině a v pahorkovině se cukrovka pěstuje, jejíž zpracování stávajícími cukrovary úplně jest pojištěno.
Na pravém břehu Labe v severní části v písčité půdě jest setí žita a sázení zemáků převládající a jen tyto dvě plodiny tvoří hospodářský běh (cours) této krajiny. U zemáků sázejí se nejvíce známé ranní, které poměrně vyšší zužitkování prodejem v blízkém městě přinášejí. V hlubině údolí táhnoucího se od Všetat, Ovčár, Nedomic, Dřís, Hlavnosudovo a Hlavnokostelní67, kde se silně bahnitý černý písek, obsahující část hlíny nalézá, sázívají se i rozdílné cibulnaté rostliny, které však co obyčejné nemohou považovány býti, tudíž také ve klasifikačních tarifech nemohou brány býti v uváženou. V okrsku říčního písku též se vodnice pěstuje a platí zde zásada, že jen v lehké půdě průměrný výnos přináší, však i tuto nelze za obyčejnou považovati, an se její pěstování jen na menší díly pole omezuje. Kdežto jetel v rovině a pahrbkovině hned po první seči se zaoře, poskytuje tento v pohoří skoro každý rok ještě jednu seč, an zde pro tolik toků a skupenin lesů atmosférických sraženin častěji a více padne.
Zelenina se jen v obcích poblíž Prahy ležících v zahradách a na jednotlivých dílech pole v dosti značných rozměrech pěstuje. Vypěstovaná zelenina nalézá jistý a výnosný odbyt v blízko ležícím hlavním městě. V ostatních dílech okresu omezuje se sázení zeleniny jen na místní v malých domovních zahradách na domácí potřeby.
Ovocné stromy pěstují se jen v uzavřených zahradách, zřídka kde jsou jimi prázdná místa neb cesty osázeny. Příčinu zanedbávaného štěpařství lze jen značnému poškozování ovocných stromů jakož i krádežím připočísti. Jmenovitě polní krádeže se rozmáhají a stává se často, že vzdor hlídači buď mocí neb vyhrožováním krádež se spáchá.
I víno se v některých obcích pěstuje, však každým rokem zaniká. Z dřívějšího rozšířeného pěstování vína, k jehož zdaru i zvláštní úřad zřízen byl, pozůstaly nám jen názvy míst, kde dříve rozsáhlé vinice stávaly. V poslední době podnikly se chvalitebné pokusy k povznešení vinic a tak v okresu u Tróje založena škola,
která možná dobrých výsledků se dočká. Zde získaná vína jsou bílá a červená dobré jakosti, jež s Mělnickým porovnaná býti mohou, však dosud pro skrovnou částku žádného jména v obchodu si nezaopatřila. Práce na vinici trvá skoro po celý rok. Počíná již záhy, jakmile se nemusí více silných mrazů obávati ořezáváním rév, okopáváním vinic, postavováním a obnovováním větších tyček. Nato následuje přivazování. Práce odpočívá jen po čas květu, počíná ale hned po něm zase přivazováním mladých klíčí, opětným zkypřováním země, aby se škodlivé býlí odstranilo, což i s přivazováním pozdějších klíčí trvá, když hrozny zráti počnou. Staré neb málo plodivé révy se vyhazují a novými nahrazují, aby vinice stále stejnou révu měla. Vinice zcela vymýtiti není obyčejem. V pozdním podzimku a v zimě záleží práce hlavně v dovážení a přinášení hnoje, který již před početím prvního ořezávání po ruce býti musí. Dle autentických (věrohodných) dat byl výtěžek v obci Tróji po 15ti leté periodě od roku 1855 až 1869 na 1 dolnorakouské jitro čistého vína v průměru 1 3/4 vědra bílého a 2 1/4 vědra červeného a možno tento výtěžek za zcela obyčejný považovati. Jiné výtahy z účtu se nevynacházejí, neboť víno se vůbec jenom na rožně prodává. V dočtených 15ti rocích byly 2 dobrého, 3 špatného, 10 roků středního výtěžku.
V okresu vyskytující obchodní rostliny jsou řepka (olejka), která v zdejší krajině nežli cukrovka tak rozšířeně se pěstovala, u velké míře se rozsívala a možno zdejší krajiny, jmenovitě obec Panenské Břežany, Vodolku68, co kolébku pěstování domácí řepky považovati, an tato baronem Riessem ponejprv ve větší míře s dobrým výsledkem zavedena byla. Seno se jmenovitě v severním oddílu roviny na luhách podél Labe a Jizery ležících daří, ale také i zde nelze je k nejlepším poříčním lukám přičítati, an jsou suché, výše ležící, zřídka úrodnému zaplavení vystaveny, pročež jak již zmíněno mnoho se jich zaorává a řepou osází. Výrobou sena se nejen domácí potřeby kryjí, ano přebytek obchodu se odevzdává. Též i v pahrbkovině se výměr luk dle posledního katastrálního měření značně zmenšil, an luka v suchu ležící zaorána byla. Zde a v pohoří kryje se jen za příznivého roku vlastní spotřeba, pročež zde větší díly pole pící se osívají.
C. Z říše živočišstva.
Dle popisních dat z roku 1870 byl v celém okresu následující stav dobytka: a) koní přes 3 léta starých 5 585, b) hříbat do 3 let 485, c) býků 271, d) volů 3 123, e) krav 15 787, f) telat 4 539, g) ovcí 23 029, h) prasat 7 777, i) koz 3 848, k) včelích úlů 1894. Přichází tudíž na 1 čtvereční míli a) koní přes 3 léta 362, b) hříbat do 3 roků 31, c) býků 17, d) volů 202, e) krav 1025, f) telat 294, g) ovcí 1 495, h) prasat 505, i) koz 250, k) úlů -. Na město Karlín, které se hospodářstvím nezabývá, připadá a) koňů 209, b) krav 43, g) prasat 10, i) koz 15, k) úlů 7.
Na jednu rodinu o pěti hlavách připadá a) koňů přes 3 roky 0,22, b) hříbat pod 3 léta -. c) býků -, d) volů 0,1, e) krav 0,65, f) telat 0,19, g) ovcí 1,00, h) prasat 0,02, i) koz 0,16, k) úlů -. Koně nenáleží žádnému zvláštnímu plemenu a jsou rozdílnými erárními hřebci ušlechtěny. Domácí chování koňů zřídka, a to jen jednotlivě přichází, nekryje potřeby okresu a nemá žádné důležitosti. U těchto 2728 kobyl v zdejším okresu se nacházejících ohřebí se jen as 150-180 – jakkoli větší hřebčinská stanice ve Staré Boleslavi jakož i menších stanic v okresu se nalézá. Zanedbané chování pochází as od rozšířeného průmyslu povozového. Hovězí dobytek náleží skoro vesměs k domácímu plemenu, který zde neb onde s ušlechtilejšími křížen takto jest.
An mléko, jakož mléčné výrobky v blízkém hlavním městě jistý a vydatný odbyt nalézají, pročež bere se při chování dobytka hlavně jen na výtěžek mléka zřetel. Ačkoliv mléčné hospodářství v zdejším okresu velmi vydatný výtěžek poskytuje, není přece chování krav tomuto poměru přiměřené (na 7,2 hlav 1 kráva připadá). Velkozemané chovají Algaiský, Švýcký, Bernský a Holandský [chov], jakož i descendenty všeho druhu. Domácí dobře vykrmená kráva váží v rovině a v pahrbkovině 6-8 centů, v horách 4-6 centů. Vzrostlý vůl váží 10-12 centů. U velkostatkářů a podniků při cukrovaru se volů uherských co spřežení užívá, které se v čas zimní campagne [kampaně] vykrmí a nejen ve městě, ale i za hranicemi země rozprodá.
Ušlechtilé ovce se jen u několika velkostatkářů chovají, kde však více na množství vlny a váhu masa hledí nežli na jemnost vlny. Výtěžek vlny z 2leté ovce páčiti lze na 2-3 libry. Poloušlechtilých ovcí jakož i dvoustřižných sprostých ovcí drží rolník jen v nevelkém počtu, a to hlavně k využitkování suchých pastvin. Prasata se jen k vlastní potřebě v domácnostech krmí, v hospodářstvích se mladá prasata vychovají a obchodníkům rozprodají. Cena řídí se dle velikosti a plemene, an jmenovitě anglické původní plemeno a křížené s tímto dobře se platí, takže cena velmi kolísá. Kozy se chovají jen jednotlivě od chudších gruntovníků a domkářů.
Mezi dobytkem vyskytují se jen porůzně nemoce, a sice u koní vozhřivka, b) u hovězího dobytka kulhavka a slintavka, zřídka kdy sněť slezinnná, bohužel ale nemoce plicní zdomácněly a nestává jediný pád, že této nemoci celý chlév v oběť padá. Cena zdravého 5-6 letého koně jest 200-300 zl. Cena hovězího dobytka, prasat jakož i krmných ovcí řídí se dle jích váhy za živa a ceny masa.
10. Rozdělení půdy.
Veškerá půda je buď dle statků neb dle malých hospodářství rozdělená. Podle vyšetřených dat je počet a velikost rozličných statků, tento: držebnosti od a. 500 jiter a výše v rovině 5, pahrbkovině 8, horách 7, dohromady 20, b. 500 jiter až 800 jiter v rovině 2, pahrbkovině 5, horách -, dohromady 7, c. 300 až 500 jiter v rovině 2, pahrbkovině 9, horách 2, dohromady 13, d. 200 až 300 jiter v rovině 4, pahrbkovině 3, horách 3, dohromady 10, e. 50 až 200 jiter v rovině 104, pahrbkovině 189, horách 138, dohromady 431, f. 5 až 50 jiter v rovině 1 284, pahrbkovině 795, horách 736, dohromady 2 815, g. 1 až 5 jiter v rovině 1 285, pahrbkovině 1 103, horách 437, dohromady 2 825. Dohromady v rovině 2 686 držebností, pahrbkovině 2 112, horách 1 323, dohromady 6 121. Z toho je patrné, že držebnosti v rovině a pahrbkovině
více jsou rozkouskovány nežli v pohoří, an zde většina držebností od 1-5 jiter přichází. V pahrbkovině jsou držebnosti nejvíce rozkouskovány, an zde ještě 2 755 držebností pod 1 jitrem jest, kteréž blízkostí města a již dříve stávající dělitelností pozemků povstaly. V pohoří jest nejvíce velkostatků, v celém okresu jest poměr velkostatků k malým jako 1:3. V mnoha obcích jsou dosud tak zvané proužkové díly, které vzdělání velmi obtěžují, kdež odřízky pod 80 čtverečních sáhů nalézáme. Větší obecní pastviny zřídka, a to na strmých stráních nalézáme, an v rovině ležící pastviny buď co luka neb zaoráním co pole se užívají. Plocha rozdílných pozemků dle stálého katastru jest následující: rolí 99 557 jiter 1 110 čtverečních sáhů, zahrad 2 713 jiter 248 čtverečních sáhů, luka 8 778 jiter 596 čtverečních sáhů, vinic 96 jiter 477 čtverečních sáhů, pastvin 7 529 jiter 220 čtverečních sáhů, lesů 28 798 jiter 1 578 čtverečních sáhů, jezer, močálů, rybníků, neplodné půdy 2 440 jiter 286 čtverečních sáhů, stavenišť 1 080 jiter 1 509 čtverečních sáhů, cest 3 350 jiter 134 čtverečních sáhů, dohromady 154 344 jiter 1 396 čtverečních sáhů.
Obydlená a hospodářská stavení souvisí ponejvíce dohromady a tvoří většinou uzavřené obce. Dřevěná stavení mizí a hospodářská stavení z tvrdého materiálu s ohnivzdornou krytinou vždy více se objevují, takže jen v pohoří dřevěné domy spatřujeme.
11. Způsob hospodaření.
Soustava hospodaření velkostatkáře vyjímajíc jest trojtřídní s využitkováním úhoru. Zajisté myslí mnohý rolník, že střídavou soustavu zavedl, ale předsudek větší díl polnosti obilím zaseti překáží mu k zavedení přiměřeného pěstování píce, které se soustavou střídavou úzce spojeno jest a taky nacházíme často i trojí druh stonkového obilí za sebou následovati, kdežto špatný tento poměr zakoupením hnoje z blízkého města poněkud se vyrovná. V rovině a pahrbkovině až na místa písku se řepa pro stávající cukrovary s výhodou pěstuje. Cukrovka jakkoli méně co do množství obsahuje velmi mnoho cukrové šťávy a jest právě proto od továren hledána.
Pšenice se nejvíce co zimní osení osívá. Podobě i ječmen je v tomto poměru převládající. U luštěnin se nejvíce hrách pěstuje. Nejvíce setý jetel jest brabantský a tak zvaný ligrus, který po první seči se zaoře a pole pro zimní setí se připravuje. Řepka za dřívějších časů mnoho se zasívala, nyní však řepa na její místo vstupuje. V písčité krajině rovinné se zejména žito a zemáky sázejí, poslednější nalézají skvělý odbyt v blízkém městě. O sázení cibulnatých plodin jakož i vodnice bylo jíž dříve zmíněno. Čistý úhor zaujímá as 12tý díl celé výměry rolí. V pohoří se z okopanin jen brambory sází. Co zimní osetí ovládá jen v příznivějších polohách pšenice, ostatně se žito a oves zasívá; v horách má se úhor ku vzdělané půdě jako 1:8.
Hospodářské ruční práce vykonává čeleď a nádeníci. Tyto poslední nejsou na dodavatele práce vázáni; počet čeledě, která se drží, řídí se dle velikosti hospodářství. V malých hospodářstvích drží se zřídka čeleď, poněvadž členové rodiny sami práce vykonávají. V rovině nedostačují domácí síly pracovní k vykonávání prací polních,
poněvadž pěstování cukrovky značný počet dělníků vyžaduje, rozšířený průmysl silnější lid zaměstnává, pročež i z daleka nádeníci se najímají. Nedostatek pracovního lidu lze jen nahradit užitím prozkoumaných hospodářských strojů, které již v posledním čase od menších hospodářů vždy více a více se používají. Obyčejné výměry za práci hospodářskou jsou: v rovině a pahrbkovině pro čeledína ročně 50-65 zl., pro pohunka ročně 40-50 zl., pro služku 30-40 zl. V horách: pro čeledína ročně 40-50 zl., pro pohunka ročně 30-40 zl., pro služku 30-40 zl. Vyjma celé stravy obdrží služky malý příspěvek na prádlo. U velkostatkářů obdrží čeládka mimo služného též tak zvaný deputát, tento dle normálních cen připočten dostává v rovině: čeledín u koní 150 zl., čeledín u volů 140 zl., děvečka 130 zl. V horách čeledín u koní 140 zl., čeledín u volů 130 zl., děvečka 130 zl. Obyčejná denní mzda je dle ročního počasí dle nutnosti práce jakož i způsobu rozdílná. O žních se platí při 12ti hodinové práci mužovi při obyčejné práci ve žních 1 zl. 30 kr., ženě 80 kr. Mimo žní v létě při 12ti hodinové práci: mužovi 1 zl, ženě 60 kr. V podzimku a zimě při 10ti hodinové práci mužovi 70 kr., ženě 45 kr. V průměru dostává denně muž 1 zl., žena 50 kr. V horách je denní mzda asi o 20% menší. V případě, že dělníci stravu dostávají, je mzda jejich na penězích poměrně menší. Některé práce při pěstování řepy, sklízení obilí atd. dávají se v akord, jmenovitě u řepy se práce vždy více a více akordníkům ponechávají.
Vzdělávání pole děje se koňmi a jen v některých částech okresů voly; na větších hospodářstvích ve dvorech pracuje se koňmi i voly. Jízda koná se nejvíce dvouspřežně i jednospřežně; orání děje se dvouspřežně, jen zřídka v písčité hlíně jednospřežně, podobně i vláčení se vykonává. Za suchého podzimního počasí u zatvrdlé půdy oře se výminečně i čtyrspřežně. K ozimu se oře průměrně třikrát. Vláčení závisí od vlastnosti půdy. Stroje ku vzdělávání půdy jsou v zdejším okresu velmi rozdílné. Od nejlépe sestaveného pluhu nacházíme všechny druhy až k předpotopnímu háku, který v hornaté části okresu se používá. Nejvíce používá se ruchadlo, kteréž dle povahy půdy od své původní konstrukce rozdílně změněno bylo.
V rovině a pahrbkovině jest vcelku vzdělávání půdy dobré a pěstováním řepy dosti hluboké orání zavedeno. V mnohých pokročilejších hospodářstvích užívá se strojů k pěstování řepy. V průměru se drží na 30 jiter pole pár koní. Výlohy na vydržování jednoho spřežení jsou velmi rozdílné, a sice páčí se při 2 koních na 770 zl., při 2 volech 520 zl. Denní mzda zjednaných spřeží jest průměrně při 2 koních 5 zl., při 2 volech 3 zl. Vcelku poskytuje hnůj hospodářství, a jen
v okolí cukrovaren přiváží se hnůj z blízkého města, tak že se tento kupný hnůj co obyčejný počítati sluší. V poslední době i menší hospodář úžasnými výsledky umělých hnojiv (fosforečnanů a prášku z kostí) povzbuzen příklady velkostatkářů následuje; an však toto upotřebení umělých hnojiv dosud jednotlivě přichází, nelze je co obyčejné uvésti. V jílových půdách okresu Jílovského s výhodou se vápenného prášku používá. Hnůj kompostní jakož i sádra upotřebují se jen ve větších hospodářstvích. V horách se používá mnoho stlaní z lesů k vyrábění hnoje, sláma však se v hlavním městě k záhubě hospodářství rozprodává. Vinice se průměrně ve dvou letech hnojí a potřebný k tomu hnůj se bere z hospodářství. Luka se jen zřídka hnojí a též také se jen zřídka podvodňují [zavodňují]. Pastviska se dokonale nevzdělávají. Nejlepší pastviska jsou v pahrbkovině u Karlína a v rovině na Labi ležící, jichž výnos středním lukám porovnati možno. Výnos pastvin na stráních ležících závisí od povahy půdy a sklonitosti strání. Výnos nejrozsáhlejších ponejvíce příkrých suchých pastvisek, která jen vypasením ovcí se zužitkují, možno na 3 až 1 cent na dolnorakouské 1 jitro ocenit.
12. Prodávání pozemků.
Prodávání pozemků jest jmenovitě v rovině a pahrbkovině pro blízkost města velmi časté, jako v městech: Brandýse69, Staré Boleslavi, Labském Kostelci70, Čelákovicích, kde je mnoho tak zvaných přespolních pozemků. Proto se také zde prodávají nejvíce dílce, kdežto v ostatních částech okresu prodeje celých hospodářství převládají. Největší cenu má půda blíže města Prahy, pak přijde cena pozemků v rovině a pahrbkovině, kdežto v horách jest nejmenší cena pozemků. Dle výkazu berního úřadu činí cena jednoho jitra orné půdy v pahrbkovině při prodeji jednotlivých dílců (parcel) mezi 630 zl. až 310 zl., v rovině, mezi 800 zl. až 250 zl., v pohoří mezi 578 zl. až 197 zl. Kupní cena jitra louky kolísá mezi 720 zl. až 580 zl. Při celých hospodářstvích jsou ceny o 30% až 2% nižší.
Pronajímání pozemků přichází poblíž cukrovaren a v rovině na statcích brandýských, staroboleslavských, dosti často. Pozůstávají z pronajmutí jednotlivých dílců spojitých statků, celých majetků (sirotčích) a uzavřených dvorců. Nájemní cena kolísá v rovině za 1 jitro mezi 73 zl. až 13 zl. 50 kr., v pahrbkovině mezi 30 zl. 80 kr. až 10 zl. 25 kr., v pohoří mezi 33 zl. 48 kr. až 8 zl. 64 kr. Nájmy celých hospodářství jeví v průměru všech kultur v rovině nájemní cenu za jitro od – až 20 zl. 10 kr., v pahrbkovině od – až 30 zl., v pohoří 19 zl. 15 kr. U nájmu dvorů jest nájemní cena dle 1 dolnorakouského jitra od 30 zl. 70 kr. do 10 zl. 85 kr. Bere-li se ohled na všecky tuto uvedené okolnosti, které mají vliv na užitek z půdy
v odhadním okresu, jeví se, že položení v rovině a pahrbkovině je až na příkré stěny a obor písku příznivé, že jsou tam půdy z prsti; že podnebí a práce hospodářské vývin plodin podporuje; že naturální užitek všech plodin jakož i jejich jakost dobrá; že je obchod s hospodářskými plodinami následkem dobrých prostředků komunikačních čilý a cena pozemků vysoká; že rozdíl mezi pahrbkovinou a rovinou jen v tom pozůstává, že pahrbkovina na blízku hlavního města leží, následkem čehož cena hospodářských výrobků se zvyšuje. V horách jsou tyto okolnosti pro hospodářství nepříznivé, anť tam nerovné často příkré položení pozemků vzdělání jejich ztěžuje, lijavce úrodné vrstvy země splavují, drsnější podnebí, pak kamenitá a špatnější povaha půdy v porovnání s rovinou co do jakosti špatnější naturální výrobky poskytují. Obchod jest zde též méně čilý a cena plodin zemědělských menší. Tento rozdíl co do užitku a cen ospravedlňuje, že se odhadní okres ve tři klasifikační okresy rozdělil, poněvadž se vyhoví místním poměrům a pravé ocenění a vcenění se umožniti může.
Rozdělení dělo se v ten způsob, že stávající hranice třech berních úřadů zároveň hranice klasifikační tvoří, a sice: Brandýský berní okres, rovina, do I. klasifikačního okresu, Karlínský okres, pahrbkovina do II. klasifikačního okresu a konečně Jílovský berní okres, pohoří do III. klasifikačního okresu, přiřknut byl.
V Karlíně dne 10. října 1872.
Josef Struna
vetr.[eter] Referent71