Na jihovýchod od Třeboně a východně od rybníků Světa a Opatovického vidíme na mapě prvního vojenského mapování jednu ze závěrečných fází existence rybníka Hradečku. Jeho poloha a tehdejší rozloha je z mapy dostatečně zřejmá, současně je ovšem patrná jeho postupující proměna v bažinatý terén, který je již na sklonku 17. století označován německým pojmem Marast. (na mapě prvního vojenského mapování) Jisté tedy je, že v pozdním 18. století rybník ještě existoval – dokladem je ostatně i Pachmannova mapa schwarzenberských rybníků na třeboňském panství (1779), na níž Hradeček (jakkoli značně schematicky a i svou polohou ne zcela přesně umístěný) ještě najdeme (pod číslem 16). Zánik Hradečku lze klást do pozdního 18. století či k přelomu 18. a 19. století – na mapách stabilního katastru (1827) (list VII, list VIII) již Hradeček nenajdeme, a ovšem ani na mapách druhého vojenského mapování. Les, jímž postupně plocha někdejšího rybníka zarůstala, je v letech 1800–1818 příznačně nazýván „Moos“.
Dno zaniklého rybníka bylo následně odvodněno poměrně složitým systémem kanálů – které jsou ostatně patrny podnes; celou plochu někdejšího rybníka pokrývá v současnosti les. Jak na stabilním katastru tak i na mapě druhého vojenského mapování se v prostoru bývalého rybníka, kde na zamokřených blatech postupně vyrůstal les, objevuje jméno Hradeček. Pod tímto názvem jsou zdejší lesy známy i dnes (můžeme v této souvislosti připomenout, že i v pamětech českého historika Josefa Šusty, syna proslulého třeboňského rybničního hospodáře téhož jména, se se jménem lesa Hradečku setkáme). Co je ovšem neméně pozoruhodné – část lesního pásma nese pojmenování Smrček – přesně tímto jménem je totiž panský (schwarzenberský) les v sousedství Hradečku pojmenován na hraniční mapě z roku 1698. V dalším si jí blíže povšimneme.
Pomístní jméno Hradeček – dodnes užívané – je staré minimálně 500 let. Poprvé se objevuje již na počátku 16. století – tedy v době, kdy rybník ještě neexistoval: je tedy evidentní, že pojmenování je starší než rybník samotný. Otázku po možném původu (a tedy výpovědní hodnotě) toponyma Hradeček si kladl již schwarzenberský archivář T. Wagner po polovině 19. století, a dospěl k závěru, že pomístní jméno skutečně mohlo uchovávat paměť „hrádku“ (opevněného bodu, předsunuté fortifikace), písemnými prameny nedoloženého, ale v terénu – v době před výstavbou železniční trati – snad ještě v reliktech zachytitelného.
Nejstarší doklad pojmenování Hradeček pochází z roku 1519 a pokud se blíže podíváme na pramennou formulaci, zjistíme, že byl označením polohy – Petr z Rožmberka tehdy potvrzoval Třeboňským držbu pozemků okolo města, přičemž se dozvídáme i o způsobu jejich nabytí městskou obcí: od třeboňského měšťana Blažka Zemana byly zakoupeny „...rybníky malé i velké s tou dědinú, lesy, pastvištěmi a nětco lesuov tu, kdež slove Hrádček...“; z Hradečku platila obec jistý plat do rožmberské komory a Petr z Rožmberka tehdy stanovil, že Hradeček nesmí být od obce zcizen.
Počátky rybníka spadají až k polovině 16. století – a jak je zřejmé, šlo o vrchnostenskou, nikoli městskou iniciativu. Celý podnik byl od počátku provázen značnými technickými problémy – zdejší terén nebyl pro založení rybníka vhodný, hráz nebyla v podmáčeném terénu stabilní a rybník se co chvíli silně poškodil a bylo potřeba jej nákladně opravovat. O výstavbě rybníka se uvažovalo již ve 40. letech (vyměřen 1544), ovšem k realizaci došlo až v letech 1566–1570 (práce vedl Mikuláš Ruthard z Malešova). Již roku 1573 se utrhl kus hráze u splavu, a ačkoliv škoda nebyla velká, byla tato příhoda z hlediska dalších osudů rybníka symptomatická.
Po třicetileté válce náležel Hradeček k nejvíce zpustlým rybníkům na třeboňském panství. V letech 1681–1685 byla hráz rybníka značným nákladem zvýšena, a i v pozdějších letech byl rybník opravován. V té době již v blízkosti rybníka existoval hospodářský dvůr – jeho jméno Hradečník je evidentním derivátem jména polohy a posléze rybníka; počátky dvora spadají do doby okolo poloviny 17. století. Radeschnik Hof je zachycen na mapě prvního vojenského mapování, na mapě druhého vojenského mapování se čtverhranný dvůr nazývá Hradeček (a tak je tomu podnes).
Dvůr Hradeček (2012)
Nenávratnost investic nakonec vedla k zániku rybníka Hradečku: již roku 1726 se uvažovalo o jeho vysušení a přeměně na louku. I v tomto případě šlo však o proces dlouhodobý, jak jsme viděli – rybník definitivně mizí z krajiny až téměř o století později. Nebyla to tedy ani tak dobová vlna rušení rybníků a jejich přeměny na zemědělskou půdu, jež se Třeboňské rybniční pánvi do značné míry vyhnula, ale nevhodné a ekonomicky nerentabilní podmínky konkrétního rybníka, jež rozhodly o jeho osudu.
Zcela beze stopy však nezanikl – na jižním až jihovýchodním konci Mokrých luk se dochovala jeho hráz, pokrytá již porostem lesního charakteru, přesto však zde najdeme i několik dubů-pamětníků. Nejznámější (a zřejmě nejstarší) z nich je tzv. Krčínův dub. (na mapě)
Jedinečný pohled do mikrotopografie v okolí rybníka a současně ilustraci toho, jakým způsobem se písemně a kartograficky evidoval a v terénu vyznačoval průběh hranic, nabízí mapa z roku 1698. Vidíme před sebou výsek krajiny, jejíž celkový rámec nám poskytuje o málo starší pohledová mapa třeboňského panství (1684), na níž Hradeček i s nejbližšími rybníky (jeden z nich je označen jako Štičí a druhý Kaprový) figuruje. Nejen Hradeček, ale i onen Štičí rybník najdeme i na mapě z roku 1698, a to v její spodní části; tamtéž jsou i klášterní rybníky a zcela vpravo potom poměrně realisticky vyobrazené panské sádky. Mapa vznikla v souvislosti s řešením sporu o průběh hranice třeboňského velkostatku pánů ze Schwarzenbergu a statku tamější augustiniánské kanonie (Abbildung der strittigen Granitz zwischen der Hochfürstl. Herrschaft Wittingau und den alldortigen Closter, von dem granitzstein auff dem damm des herrschaftl. teuchts Hradeczek bis hinauff gegen den branner feldern, wovon bis zu dem ersten Zeichen ...). Na základě vyměření ze dne 17. března 1698 zachycuje celkem 35 bodů vyznačujících průběh hranice.
Sporná hranice je na mapě zachycena v prostoru mezi dvěma (kamennými) mezníky, její průběh byl vyznačen zářezy ve tvaru písmene X na stromech (jak se výslovně uvádí v legendě a u jednotlivých stromů je vyznačeno i v samotném plánu). Jednotlivé hraniční stromy jsou vyznačeny v mapě a opatřeny pořadovými čísly, k nimž se vztahuje příslušný popisek v legendě. První hraniční mezník je na hrázi rybníka Hradečku a hranice odtud vede vzdušnou čarou přes okraj rybníka k prvnímu z řetězce stromů, které probíhají v hustém sledu mezi panským lesem zvaným Smrčka (Der Herrschaftliche Waldt Smrczka), mezi nímž a rybníkem Hradečkem se rozkládalo blato označené jako „Marast so Neben den Waldt Smrczka sich ziehet“, a Zlatou stokou (der Guldene Fluss), vodotečí, na jejímž protilehlém břehu se rozkládala ona již v titulu zmíněná branská (od místního jména Branná) pole (,„Ein gegend der branner feldern“). Hranice vyznačená zářezy na celkem 35 stromech končí na horním okraji plánu u dalšího mezníku.
Kamenné mezníky a zářezy na stromech – jednoduchý a osvědčený způsob vyznačování průběhu hranic již od středověku. Nevíme, kudy procházela a jak se měnila hranice pozemků panských a klášterních od třetí čtvrtiny 14. století, kdy Rožmberkové v Třeboni založili augustiniánskou kanonii, a je dosti pravděpodobné, že minimálně výstavba Zlaté stoky do jejího průběhu nutně na řadě míst zasáhla. Poté, co Vilémem z Rožmberka zrušená kanonie byla v 17. století obnovena, bylo třeba znovu stanovit i průběh klášterního panství a vyznačit jeho hranice v terénu. Ve sledovaném úseku se šlo cestou zjevně nejjednodušší – hranice v podstatě kopíruje průběh Zlaté stoky. Způsob, jímž byla hranice vyznačena, je dokumentací s retrospektivní platností několik staletí nazpět.