Ve druhé polovině 19. století Praha nejprve využívala pro svůj rozvoj volnou plochu v rámci historického jádra, na místě zbořeného městského opevnění a částečně i vnitřních nezasídlených prostor. Od roku 1874, kdy začalo systematické bourání hradeb, byly využívány takto získané plochy i krajina za zbořenými hradbami k obytné a průmyslové výstavbě. Praha začala expandovat do příměstské krajiny, zelený pás, obklopující město, byl výrazně narušen. Kolem města se některé příměstské obce začaly proměňovat ve významná pražská předměstí s intenzívním hospodářským, stavebním a kulturním rozvojem a centra průmyslu se přesouvala zejména do Libně, Karlína a na Smíchov. Jiné lokality vyrostly takřka „na zelené louce“, v prostoru zeleně, obklopující na východě a jihovýchodě historické centrum. Město se rozlilo zejména na pravém břehu Vltavy za hranicemi Nového Města, Praha se napojila na další železniční trati. Zvětšující se pražská aglomerace nebyla z hlediska územní správy celistvá a brzy si vyžádala radikální řešení. Připojením okolních obcí vznikla roku 1920 s platností od roku 1922 tzv. Velká Praha. Území hlavního města se výrazně zvětšilo na cca 172 000 km², počet obyvatel činil k roku 1921 kolem 677 000, k roku 1930 vzrostl na cca 849 000. V rámci Prahy se sjednotily obce na různém stupni hospodářského a kulturního rozvoje, s odlišnou sídelní typologií, často s roztříštěnou zástavbou a rozdílnou dopravní obslužností. Krajina města tak získala novou dimenzi. Během 20. a počátkem 21. století pražská aglomerace neustále expanduje za své správní hranice. Na ploše dřívější venkovské krajiny s drobnými obcemi se vznikl a průběžně se mění souvislý urbanizovaný pás. Nuselské údolí s meandrujícím Botičem a zelinářskými zahradami bylo postupně zastavováno a protknuto železniční dráhou. V současné době výstavba obytných i kancelářských objektů stále pokračuje.
S rozvojem Prahy neměnila jen městská krajina, ale také geografické horizonty tak, jak je obyvatelé a návštěvníci Prahy vnímali a jak se jimi cítili vymezeni. Mantinely lidských aktivit a tehdejší dosažitelné vzdálenosti, myšlené i skutečné, se postupně zvětšovaly. Působily na růst města, formovaly jeho image a vzájemně se ovlivňovaly. Lidská sídla, doprava, řemesla a průmysl vstupovaly do krajiny, přizpůsobovaly se jí nebo ji přetvářely. Krajina města zanechala budoucnosti řadu stop - některé zůstávají, jiné pomalu mizí, mnohé zanikají a postupně zcela zaniknou. Od středověkého souměstí, ještě před rokem 1874 sevřeného hradbami po obou březích řeky, dospěla Praha k otevřené velkoměstské aglomeraci, přesahující mnohonásobně její původní plochu a půdorys.
Pražská sídelní aglomerace na přelomu 19. a 20. století
Autorský návrh Eva Semotanová, zpracování Jiří Krejčí. Mapový podklad: Okolí Prahy na Podrobné mapě zemí Koruny české Josefa Bělohlava z počátku 20. století 1:75 000.
Břetislav BALATKA – Jaroslav SLÁDEK, Reliéf Prahy, in: Historická geografie 14-15, 1976, s. 5-18; HISTORICKÝ ATLAS MĚST ČESKÉ REPUBLIKY, sv. 24 - Praha-Smíchov (Horčáková, V. Chodějovská, E. - Juřina, P. - Krejčí, J. - Ledvinka, V. - Novotný, M. - Semotanová, E. - Šimůnek, R.). Praha 2013; HISTORICKÝ ATLAS MĚST ČESKÉ REPUBLIKY, sv. 14 - Praha-Libeň (Horčáková, V. Semotanová, E. –– Šimůnek, R. – Tomeš, J. - Žemlička, J.). Praha 2006; HISTORICKÝ ATLAS MĚST ČESKÉ REPUBLIKY, sv. 19 - Praha-Královské Vinohrady (Horčáková, V. – Chodějovská, E. – Semotanová, E.). Praha 2010; Václav HLAVSA, Pražské teritorium v druhé polovině 19. století (rozvoj zástavby). In: Pražský sborník historický 1969-1970 (Holec, F. ed.). Praha, Orbis 1970, s. 5-51; Vladimír KUPKA, Pražská opevnění. Praha 2008; Jiří KUPKA, Historicko-krajinný rámec v kompozici města, Historická geografie 36, 1, 2010, s. 51-72; Jiří KUPKA, Praha – město v krajině, krajina ve městě, in: Krajina jako historické jeviště. K poctě Evy Semotanové, red. Eva Chodějovská – Robert Šimůnek, Praha 2012, s. 285-306;Kati LELO – Carlo M. TRAVAGLINI, Rome in the 18th century: a GIS application in the field of urban history, Historická geografie 39, 2, 2013, s. 167-187; Eva SEMOTANOVÁ – Lenka UHLÍŘOVÁ a kol., Interpretace 1. a 2. vojenského mapování, in: Vladimír BRŮNA – Ivan BUCHTA – Lenka UHLÍŘOVÁ a kol.: , Identifikace historické sítě prvků ekologické stability krajiny na mapách vojenských mapování, Acta Universitatis Purkynianae. Studia Geoinformatica II, Ústí nad Labem 2002 (vyšlo 2003). s. 26-31; Eva SEMOTANOVÁ, Prague – the town, space and society in cartographic representation, in: Economic History/Hospodářské dějiny 18, Praha 1990, s. 247-273; Eva SEMOTANOVÁ A KOL., Ottův historický atlas Prahy, krajina města, Praha 2015 (do tisku v červenci 2015, kapitoly k 19. a 20. století); Eva SEMOTANOVÁ, Prostor města a jeho fázový růst v českých zemích od konce 19. století. Historická geografie 36, č. 2, 2010, s. 225-254.